Hrabovjanka

Rádi bychom Vám přiblížili obec Hrabovou z doby, kdy oplývala rybníkářskou soustavou. Byla zcela jistě jiná, než je nyní.

Obec Hrabová vznikla v polovině 13. století. V dochované smlouvě mezi olomouckým biskupem a těšínským knížetem se dočítáme o její první písemné zmínce konkrétně z roku 1297. Text pojednává o Grabowe (dnes Hrabová). Grabowa byla tehdy poseta stromy habry. Její obyvatelé byli převážně zemědělci a rybníkáři. Velké množství panských a menších, obecních rybníků, se táhlo od Paskova přes Grabowou až do Hrabůvky. Zakladatelem rybníků v Grabowe byl Jan Dubravius (1541–1553), který byl i velký odborník po stránce teoretické (zajímavá je jeho odborná publikace o rybníkářství).

Do poloviny 16. století tak vznikly na území Grabowe všechny velké panské rybníky.

Přikládáme mapu z Císařskýh povinných otisků stabilního katastru 1 : 2 880 – Morava a Slezsko (mapka nám byla poskytnuta Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním, Podkladová data © ČÚZK).

Z mapky si nelze nevšimnout velkých rybníků jako Šídlovec, Bezďák, Krašický (starý a nový), Šajar, Starý Hurt, Nový Hurt, Prostředník či Pilík.

Jak vidíme, dnešní Hrabová byla kdysi chloubou z hlediska rybníkářství. Můžeme si jen představovat, jaké to v obci tehdy bylo, když všude poletovalo vodní ptactvo, z hrází rybníků byli vidět skákající kapři, v rákosinách švitořili pěnice či nad vodní hladinou poletovala šídla s vážkami.

V dnešní době se bohužel potýkáme s problematikou sucha. Vody je málo. Nedostatečné zásoby podzemních vod způsobují vysychání plodin, špatné podnebí pro růst mělce kořenných stromů. Tam, kde dříve byly remízky a malá políčka, jsou dnes velké lány s řepkou. Voda se nemá kde zadržet. Jaké by to asi bylo, kdyby Hrabová některé rybníky z dob minulých uchovala? Hrabová však bohužel o téměř všechny své rybníky přišla.

Třicetiletá válka totiž byla ranou pro rybniční hospodářství. Většina rybničních soustav byla odsouzena k zániku v následujících staletích, bohužel i rybníky v Hrabové.

Změny odstartovaly tzv. letněním. Dělo se tomu v 19. století. Jednalo se o vypouštění rybníků proto, aby se na jejich dnech mohly jeden rok pěstovat zemědělské plodiny. Došlo ke zvýšení rybničního dna o různé minerály a vitamíny, zvýšila se produkce ryb. Hrabovské rybníky byly mělce založeny, proto byly pro letnění ideální.

Bohužel tento trend sílil a přidala se také industrializace regionu. Z venkovské zeměděské obce se Hrabová proměnila v obec příměstskou. Tehdejší obyvatelé se začali více zabývat lépe placeným povoznictvím než tradičnímu chovu ryb. Ve dvacátých letech 20. století tak došlo k definitivnímu zániku hrabovských rybníků a k jejich přeměně na zemědělskou půdu.

Velká škoda, že alespoň jeden rybník nezůstal v centru Hrabové, který by se stal chloubou a my bychom na něho byli patřičně pyšní, že zde máme kousek historie do dnešních dnů. Obecní rybník například hned vedle hrabovského kostela či místního úřadu by byl zajisté poetický. Uchovejme si alespoň rybníky Pilíky, které jsou jako jediné stále na území Hrabové (na okraji).

Budování rybníků a mokřad v dnešních dnech má zajisté smysl i vzhledem k tomu, že problematiku sucha budeme tak či tak muset v následujících letech koncepčně řešit. Važme si našeho podnebí, přírody a neberme ji jako samozřejmost. Jedině tak ji uchováme i pro další generace.

Zelená Hrabová, z.s.