Hrabovjanka

Cigaretové nedopalky jsou tím druhem odpadu, kterému není věnována mediální pozornost. To je však ke škodě nás všech. Škodlivost kouření je prokazatelná. Stejně tak škodlivost nedopalků povalujících se ve volné přírodě nebo na ulicích. Malý „vajgl“ je zásobárnou škodlivých až toxických látek.

Jak škodí cigaretové nedopalky?

Cigaretový nedopalek je vlastně filtr obalený papírem s troškou (většinou) chemicky upraveného tabáku a cigaretového papíru. Na první pohled nic, co by stálo za řeč. Jenomže… většina cigaretových filtrů je vyrobena z acetátu celuózy. Někdy se tomuto materiálu říká acetátové hedvábí. Je to vlastně plast, který jen tak sám od sebe nezmizí, což u plastu není bohužel nic neobvyklého. Naopak lze předpokládat, že dochází k fragmentaci. Tedy jevu, při kterém vznikají mikroplasty. Potíž je v tom, že během kouření se v tomto materiálu zachycují některé škodlivé látky a ty v něm zůstávají. A jak bývá u takových látek zvykem, jakmile k tomu mají příležitost, uvolňují se do okolí. Do vody, do půdy. Z filtrů na bázi aktivního uhlí se uvolňují uhlíkaté sloučeniny. Cigaretové nedopalky tak lze označit za vcelku závažný zdroj úniku nebezpečných látek. Některé z nich jsou pro okolí škodlivé i v malém množství. Pro některé vodní živočichy je výluh z cigaretových nedopalků doslova zkázou. To říká studie Univerzity v San Diegu: většina sladkovodních ryb nepřežije ve výluhu jednoho cigaretového nedopalku na litr vody.

Dříve se prý filtry vyráběly z vaty, papíru, ale i z azbestu

Roční produkce tabákových koncernů atakuje hranici 6 bilionů kusů cigaret. Kdosi chytrý spočítal, že to představuje nějakých 1,3 milionů tun cigaretových nedopalků. A někdo jiný přišel s tím, že odpad z oněch 6 bilionů cigaret tvoří 30 % světového odpadu. V současnosti, až na zanedbatelné pokusy, neexistuje žádný systém, který by se sběrem cigaretových nedopalků zabýval. Vajgly jsou pouze odklízeny a zametány. Končí v kanalizaci i ve volné přírodě. Ty uklizené ve spalovně. Za zmínku v této oblasti stojí jen ojedinělý projekt firmy TerraCycle. Přitom cigaretové nedopalky jsou, podobně jako tuky z kuchyní, druhem odpadu, který je vhodné co nejvíce sbírat a likvidovat separovaně. Zatímco u jedlých tuků již systém v jakémsi prenatálním stavu existuje, u cigaretových nedopalků jedno velké nic. A to i přes to, že právě tyto vajgly jsou nejčastěji vyhazovaným drobným (a ano, plastovým) odpadem. Jisté je, že pokud se tabákové korporace k nějakému systému zpětného odběru rozhoupou, nebo je k tomu přinutí legislativa, povede to k dalšímu zdražování. Což je ale, na rozdíl od pouhého zdaňování, smysluplné. A mimochodem v gigantickém množství se tento druh odpadu vyskytuje ve vodních tocích a mořích. Tam podle některých zdrojů představuje mnohem zásadnější problém, než brčka, tašky nebo ostatní zakazovaná plastová udělátka.

Ponecháme-li stranou škodlivost kouření, vysoké zdanění a regulaci, je v principu naprosto nezbytné, aby cigaretové nedopalky nekončily ve volné přírodě nebo kanalizaci.
​
Zákaz kouření neřeší vznik odpadu

Kouření je závislost. Navíc legální a z pohledu zdanění zajímavá. Je přinejmenším naivní domnívat se, že zákaz je řešením. Zákaz je pouze důkazem, že řešení nemáme. Zákazy kouření (a s nimi související stahování popelníků) paradoxně vedou ke zvyšování množství volně se povalujících nedopalků po ulicích. Přitom to je přesně to, čemu by se mělo předcházet! Je třeba si přestat namlouvat, že se zákazem kouření nedopalky samy zmizí. Veřejná prostranství je třeba vybavit dostatečným množstvím popelníků, nebo nádob na nedopalky. Zákaz nezákaz. V současnosti je tato možnost minimální. A odhazovat nedopalek do odpadkového koše zavání vznikem požáru. Například v Budapešti byly svého času všechny pouliční odpadkové koše vybaveny kovovými popelníčky. V ČR je tam většinou pouze jakási bizarní ploška na uhašení. To je špatně. Takže chceme-li snížit množství tohoto problematického odpadu volně se povalujícího po ulicích a v přírodě, je třeba umožnit jeho vyhození tam, kde ho potřebujeme mít. A následně tyto odpady likvidovat.
​
Cigaretové nedopalky jsou zdrojem škodlivých až toxických látek, které se uvolňují do okolního prostředí.

Lze cigaretové nedopalky recyklovat nebo jinak využít?

Ano i ne. Jak již bylo zmíněno, jedná se o odpad s příměsí nebezpečných látek. Roli zde hraje i hygienický aspekt. Doposud se touto problematikou nikdo zásadně nezaobíral. Smutné je, že ani výrobci v této oblasti nevyvíjejí žádnou znatelnou aktivitu. A to i přes to, že by starost o jejich „použité“ produkty měla být na pořadu pracovních schůzek jejich týmů. Cigaretové nedopalky recyklovat nelze. Nicméně uvažuje se o jejich využití ve stavebnictví k vylehčování stavebních dílců (do stavebních materiálů se dnes přidává kde co). Nebo do asfaltových směsí. Problémem je zde však právě výše zmíněný obsah nebezpečných látek, který se do okolního materiálu bude uvolňovat. Takže ačkoli samotný materiál použitý k výrobě filtrů využitelný je, látky v něm obsažené je třeba eliminovat. Jak? Těžko říci. Škodliviny z filtrů teplou vodou neodstraníme. A tak je zpětné využití stovek tun cigaretových filtrů pro nás další výzva, kterou by bylo záhodno se zabývat.

Na rozdíl od popela vzniklého hořením dřeva, který je možné využít jako hnojivo, o popelu z cigaret platí pravý opak. Cigaretový popel s největší pravděpodobností obsahuje zvýšený obsah kadmia, arsenu, olova a zinku, dehtových látek a polyaromatické uhlovodíky. Z toho vyplývá, že i cigaretový popel nashromážděný ve větším množství na jednom místě představuje riziko.

Odpady z tabákového průmyslu obsahují až 7000 různých škodlivin (globalnews.com)

Problematika odpadů z tabákových výrobků má tedy dva aspekty, které je třeba vyřešit. Zajistit, aby se v co největší míře nedostávaly do volné přírody a do vody. A následně pak konečně přijít na to, co s nimi. Popřípadě přiohnout regulace a samozřejmě, motivovat kuřáky k tomu, aby své nedopalky odhazovali tam, kam mají.

Zdroj: https://www.trideniodpadu.cz/cigaretove-nedopalky

​